Joao Gilberta miluju pro to jeho nerytmické šišlání. Baví se tím, jak začíná a končí zásadně jinak, než posluchač očekává. Neustále tím udržuje napětí, co se stane, jak bude pokračovat?. Jen si hraje, netlačí na pilu a užívá si to.
Archiv štítku: bossa nova
Astrud Gilberto – Agua de beber
Tak tohle tohle je Astrud Gilberto, když jí bylo pětadvacet. Už je rozvedená a tak na kytaru doprovází a pobroukává do toho A. C. Jobim.
Elis Regina – Águas de Março
Mám rád tuhle jednoduchost. Celé to vypadá jakoby nic. Pár tónů a pořád dokola, ale je skvělá.
Gal Costa – Desafinado
Čím více poslouchám skvělý koncert brazilské zpěvačky Gal Costa, tím víc nevím jak se k němu postavit. Gal Costa dala dohromady ty nejlepší písně Toma Jobima, skvěle je nazpívala a doprovází ji dokonalá kapela, která má navíc nádherné aranže. Takže by se dalo říct, že už to nemůže být lepší. Jenže právě tady začíná můj problém. Vlastně mě to víc bavilo v podání plaché Astrud Gilberto, kde to rozehraje fantazii a slyším v tom věci, které tam ani nejsou. Tady už je to tak dokonalé, že mám pocit, že není kam dál pokračovat. Prostě až moc skvělá a dokonalá Gal Costa a nádherná píseň od Jobima.
Herbie Mann – Deve Ser Amor
Herbie Mann byl americký jazzový flétnista. V roce 1961 byl jedním z amerických muzikantů, kteří se vydali hledat inspiraci do Brazílie a svezl se na vlně bossa novy. Tuhle skladbu nahrál s Joao Gilbertem a já ji mám moc rád, jednoduchá, melodická, Joao výborně rytmizuje.