Tenhle text mám rád, jsou vzácné okamžiky, kdy člověk ví co má udělat a velmi jednoduše to ztratí. Je tolik jiných podnětů, které nás rozptylují, že na to křehké procitnutí rychle ztrácíme. A přitom je tak důležité pro naši další cestu.

Inspirace k videu vychází ze Mariiny série lynoritů, kde trychtýřník se vydává na cestu do nitra, cestu náročnou, kudy nechodí davy. Na začátku byly lynority, které už byly vytištěné, ve čtvercovém formátu a vlastně pro video dost nevhodné. A tohle jsem se pokusil oživit. Myslel jsem, že to půjde, ale bylo to víc práce, než jsem původně čekal. Každý malinký pohyb znamenal hodiny práce.

Pokud jde o technikálie, tak to znamenalo rozložit oskenované linoryty do vrstev, kde např. postava je samostatná vrstva. To byla ruční práce v Gimpu. Následně bylo potřeba vrstvy rozpohybovat, na to jsem používal Synfig. V synfigu je možné k obrázku vytvořit kostru. Při animaci se pak pohybuje kostrou a tím se hýbe původní bitmapa. U postavy prakticky klouby odpovídají těm fyzickým, a že jich třeba na prstech máme. Program je to trochu těžkopádný, občas padá a neuměl generovat žádný formát videa, který bych následně mohl použít. Takže jsem z něj generoval jednotlivé snímky jako obrazky. Ale lepší zadarmo jsem nenašel.

Takhle vznikly vrstvy videa, které následně spojí do hromady, vrstvy se různě proti sobě pohybují a nad tím běží pomalý pohyb kamery. To už se dělo Final Cut Pro. Videí a vrstev postupně přibývalo a každý systém, jak si to zorganizovat postupně padl. Klasik by řekl „to muselo dát práce a přitom taková blbost, že?“

Ve videu se taky mihne pár skutečných záběrů, ty jsou symbolicky z cesty Údolím mrtvých.

Takže takhle to dopadlo:

A ještě kdyby vás zajímal rozhovor s Marií k výstavě kde trychtýřnící byli: