Na leden chystáme mimořádnou akci. Marie má narozeniny a tak to bude veliký. Jako fakt veliký. Poslední tři roky pracovala na barevných linorytech a už nazrál čas je vystavit. Je poctivá ruční práce, rytá do starých lin a ručně lisované, barva po barvě tištěná. Tady je malá ukázka:
Víc je toho k vidění na facebooku Marie, kde ji můžete potěšit nějakým tím lajkem.
A aby do toho zahrajeme s kapelou, zvukaře máme šikovného, nacvičeno je taky. Je to večer, který si chceme užít naplno. Taky možná prozradíme něco pěkného, co na letošek chystáme.
Nahrávání bylo nečekaným impulzem, který nás dal dohromady. Celý ten příběh už jsem tady popisoval, tak jen krátce. V roce 2017 k vánocům jsem od Marie dostal poukaz na den ve Studiu Na Stráni a trochu mě to dostalo do rozpaků, nechtělo se mi ve studiu nahrávat s elektronickými bicími a všechny nástroje sám. No a tak jsem zavolal Pavlovi a byla z toho kapela. Jenže se nám dlouho nedařilo najít termín na nahrávání. Už jsem myslel, že to vyšumí, ale Petr ze studia ozval. Tak jsme téměř po dvou letech našli termín a nahráli dvě písně.
Nezávisle na tom jsme řešili, že by bylo dobré udělat alespoň jedno slušné video, no tak jsme to spojili. Vypadá to docela jednoduše, nahrajem muziku, natočíme si to a pak to nějak sestřihnem. Nakonec to tak jednoduché nebylo. Nahrávali jsme po částech, nejdřív základ, kytaru, basu a bicí a pak zvlášť sax a zvlášť zpěv. Jenže zahrát to v kuse bez chyb úplně neumíme. Tak vzniklo několik verzí a žádná nebyla celá dobře. A ke každé verzi video z několika pevných kamer a jedné se kterou mezi námi proplouval Jakub. Spousta záběrů a jen si je prohlédnout je na několik hodin. A pak nám Jakub musel odejít a my s pustili do saxofonu a zpěvu. No napoprvé to nebylo. Marie si mezi tím trochu zrušila účes, který si na nahrávání nechala udělat. Takže další hromádka záběrů. Nahraný základ byl v závěru trochu nerytmický, tak i Marie s Radkem měli problém s do něčeho trefit.
A pak se mixovalo, masterovalo a stříhalo. Je to nejlepší, co jsme zatím udělali, ale zároveň duše nespokojená muzikantská protestuje a vidí, co by mohlo být lepší. Celé to vypadá jako by jsme to zahráli a bylo to. No ale je to jen hra. Obraz a zvuk jsou z různých časů a jestli v klipu na sebe některé fórky navazují, pak je to jen střih, který propojil různé nenavazující záběry.
Do natáčení videa ve studiu jsme se pustili s představou určité autenticity, ale není to tak jednoduché, jak jsme si mysleli. Možná je lepší to od sebe oddělit a řešit zvlášť zvuk a zvlášť obraz. Tak jsem to zažil když mi bylo asi dvanáct. Nastoupil jsem do dechového orchestru mladých a jeli jsme točit obraz do ostravské televize. Zvuk už byl hotový, tak bylo potřeba jen jak to celé vypadá a já to cítil jako hrozný podvod, to byl rok tak 1982. Ale asi je to tak lepší.
Po roce zkoušení jsme zahráli prní koncert. Bylo to docela napínavé, protože týden před koncertem marodila zpěvačka Marie a den před koncertem zkončil basista Pavel v nemocnici. Takže hrajeme ve čtyřech. Bicí a kytara bez basy zni trochu jalově, ale rušit koncert nám přišlo líto.
Na koncert dorazila milá sestava, přátelé z různých dob a to koncertu dalo krásnou atmosféru od samého začátku. Řešili jsme kdo bude uvádět, je to taková nevděčná věc. Ujala se toho Marie a bavila od začátku do konce.
V první polovině zahráli naši hosté, duo Tana ze Znojma. Zuzka s námi v začátcích hrávala a bylo to moc milé setkání po letech. První blok jsme zakončili společně Zuzčinou písní Já se mám.
Druhý blok byl náš, pro změnu jsme ho začali naší písní Podzimní motýli, kde si zahrála Zuzka na akordeon. A pak už deset našich a dva přídavky.
Za měsíc hrajeme první koncert v nové sestavě. Jako hosty jsme si pozvali naše přátele ze Znojma, duo Tana. Zuzka s námi několik let hrávala a tak se moc těšíme. Dnes jsme měli společnou zkoušku, na které jsme nacvičili dvě společné skladby, jednu od Zuzky (Já se mám) a jednu od nás (Podzimní motýli).
