Nápad natočit album vznikl někdy na podzim roku 2019. Chtěli jsme udělat o trochu víc než jen nahrát několik písní. Většina textů vyšla někde samostatně jako básně a my k nim přidali hudbu. A nápad byl přidat k nim ještě linoryty naší zpěvačky Marie a pak to dát celé dohromady, aby člověk měl doma krásnou věc na čtení, dívání i poslouchání. Nápad to byl skvělý, ale přišel koronavirus a my postupně zjišťovali, že si bereme větší sousto, než jsme schopni zvládnout a že budeme rádi, když alespoň natočíme ty písně.
Nahrávání není moc levná záležitost a tak jsme hledali jak to celé udělat. Vydali jsme se cestou sbírky přes službu startovač. Má to svoje výhody, protože první várka vylisovaných alb hned ví, kde bude bydlet. A má to taky svoje nevýhody, je to závazek. Slíbíme, že něco bude album a pak jsme v tlaku, že ho musíme udělat. Pro kampaň jsme si připravili video a vše co bylo potřeba, to byl začátek března, už jsme to chtěli spustit a přišla karanténa. Nikdo nevěděl co bude a nedával smysl ji začínat. Tak jsme to odložili, postupně jsme rušili domluvené koncerty a zkoušet se nesmělo. Situace se postupně zlepšovala, tak jsme se koncem dubna rozhodli, že do toho půjdem. Měli jsme vybrané studio Fascinum, měli jsme odhad kolik to bude stát a už jsme věděli, že naše původní plány byly moc velké. Měli jsme napočítané hodiny, do kterých se musíme vejít a bylo to dost nadoraz.
Kampaň jsme začali v květnu a dopadla dobře, podpořilo nás dost kamarádů, ale hodně nás podpořila i rodina. Tak jsme do toho šli. V prvních třech dnech jsme nahráli kytaru, basu a bicí najednou. Studio má dvě nahrávací místnosti, takže jsme bubeníka mohli mít zvlášť. A za měsíc jsme nahráli zpěv a sax a flétnu, taky si zahráli souběžně. Nahrávání byl pro nás docela záběr, nejsme žádní virtuozové a ve studiu bylo najednou všechno slyšet. Že moje kytarové kombo má moc jedovatý zvuk, že neladím s kytarou a hraju nerytmicky, že basa nemá zvuk jaký chceme, že zrychlujeme, že ve studiu hrajeme ustrašeně, no byl by to dlouhý seznam. Chybělo nám zkoušení a koncerty z jara, co jsme museli zrušit. Ale i tak jsme nahráli maximum, co jsme dokázali. Začátkem léta jsme dotočili hosty, Magda Eliášová si zazpívala druhý hlas v Už si nevzpomínám a Zuzka Křížová dohrála akordeon do Podzimních motýlů.
K mixu se Michal dostal až na podzim, koronavirus zasáhl i do jeho života a musel se začít živit něčím jiným než je hudba. Celé mixování bylo komplikované, protože se všechno řešilo po mailech, posílali jsme si nahrávky, dávali dohromady připomínky a Michal to po večer zpracovával. Přímo u mixu by se to řešilo lépe, ale nešlo to. Domluvili jsme křest na listopad Na pekárně a moc se těšili, až budeme moc album představit. Do poslední chvíle nebylo jasné jak to dopadne, tušili jsme, že už to asi nebude, ale bojovali jsme. Album se povedlo v listopadu vydat, ale na svůj křest ještě čeká.
Hodně jsme se na tom naučili a když to dnes posloucháme, tak víme co všechno bychom chtěli jinak. Asi to tak bude pokaždé. Jsme rádi, že to povedlo natočit a jsme rádi, pokud někoho potěší.
