Dita Michálková / Jirka Vrba, 1998

Křehké okamžiky prozření,
zranitelné,
něco jako závoj malé víly.

Pevné a vzácné hedvábí
z usilovné vleklé práce skoro choroby.

Kolik těžce vyšlapaných schodů,
zavřených a zase otevřených
výtahů myšlenek až do posledních pater.

Tak si je nedej vzít,
chraň světlo očí svých
a svoji příští cestu