Dita Michálková / Jirka Vrba, 1998
Křehké okamžiky prozření,
zranitelné,
něco jako závoj malé víly.
Pevné a vzácné hedvábí
z usilovné vleklé práce skoro choroby.
Kolik těžce vyšlapaných schodů,
zavřených a zase otevřených
výtahů myšlenek až do posledních pater.
Tak si je nedej vzít,
chraň světlo očí svých
a svoji příští cestu