Čekala jsem na lásku

Dita Novotná Michálková / Jirka Vrba, 1994

Čekala jsem na lásku dlouhé roky,
kopala v sutinách svědomí,
ptala se Boha, ptala se sebe,
říkala si ona přijde.

Jednou se to stane.
Až jsi mi Pane řekl,
není důvod čekat na něco, co už je,
ona láska je, prostě je.

Bylo to jak náhlé okřídlení,
zamávat rukama a vzlétnout,
stoupat, stoupat bez umdlení,
víš pravda tě změní.

Láska je, stojí uprostřed mých dveří,
prostě je, neptá se kolik co měří,
a zítra taky.
Pane, tak a? už se u mne zabydlí.

Najdu jí místo uprostřed všeho dění,
její dotek mění člověka,
ona láska je, prostě je.

Bylo to jak náhlé okřídlení,
zamávat rukama a vzlétnout,
stoupat, stoupat bez umdlení,
víš pravda tě změní.