Ali Farka Touré
Čtvrtek, 9. březen 06 - 287 otevření
Včera, vracejíc se z Prahy, narazil jsem v novinách na nekrolog afrického kytaristy Ali Farka Touré. A už podle toho bylo jasné, že poslechnout si ho stojí za to. Jak může znít pouštní blues? Kombinace blues a africké hudby?
Byl pověstný absolutním odmítáním "populárního" života, koncertů a turné. Odůvodňoval to ryze pragmaticky: je rolník, a nemůže opustit ani polní práce, ani rozsáhlou rodinu v domovské vsi. A pokud jde o hraní, tak podle vlastních slov "nikdy nezkoušel"
Zní to prostě báječně, tohle vřele doporučuju.
Přišlo mi do sluchátek 3
Pátek, 3. březen 06 - 250 otevření
No ještě ani jsem nedopsal poznámku o Bradu Mehldauovi a připluje mi hlásek, který se asi nedá moc přeslechnout - Blossom Dearie. Hmmmm ...
Brad Mehldau
Pátek, 3. březen 06 - 368 otevření
Když na mě příde splín, pustím Billa Evanse nebo Brada Mehldaua (či jak se to skloňuje). Sedím a poslouchám, a říkam si jak je to fajn, když to někdo umí. Oba jsou pianisté, hrající takový 'melancholický' jazz, který se nesnaží oslnit technickou dokonalostí, ale má duši. První je ročník 1929 a druhý 1970, ale vlastně na tom nezálež.
Ella Abraça Jobim
Úterý, 14. únor 06 - 266 otevření
Tak tohle CD mě zaujalo hned svým názvem. Mám rád hudbu, která propojuje různé světy a tohle zní slibně. Představit si Ellu Fitzgeraldovou jak zpívá bossanovu mi moc nešlo. Tuto desku nahrála už po šedesátce (v roce 1981) a je to jediná její deska v tomto žánru. Její název by mohl znít Ella objímá Jobima, ale možná je to jinak, portgalsky neumím. Podtitulkem se hlásí k sérii songbooků různých skladatelů, které postupně nazpívala. Tentokrát však zvolila brazilského autora. A. C. Jobima. Na desce jsou všechny jeho velké písně: Corcovado, dívka z Ipanemy, One Note Samba, ...
Na poslech je to spíše oddechová hudba, Ella už se nepouští do příliš odvážných kreací. Nejlíp se mi zdá, že jí sedí píseň Somwhere In The Hills, která je trochu rytmičtější. Hezkou pasáž má v Dívce z Ipanemy i když tady mám slabost pro tu původní verzi s Astrud Gilberto.Výborně sketuje v One Note Samba. Celou deskou se taky line příjemná kytara Joe Passe.
Přišlo mi do sluchátek 2
Neděle, 5. únor 06 - 207 otevření
Dneska mi docela příjemné překvapení připravila francouzská zpěvačka Carla Bruni.
Old Devil Moon II
Sobota, 28. leden 06 - 224 otevření
Trochu jsem zapátral kde se tahle píseň vzala. Pochází z roku 1947 a je z muzikálu Finian's Rainbow. Původní verzi nazpívala Ella Logan. Jinak ji v repertoáru měli třeba Frank Sinatra nebo Sarah Vaughan.
Old Devil Moon
Středa, 25. leden 06 - 234 otevření
Tak mi právě dohrála tahle báječná píseň v podání Chet Bakera. A já pořád přemýšlel, kde už jsem ji slyšel a ne a ne na to přijít. Hledám u Astrud Gilberto a nic. A ona to tak krásně zpívá Yvonne Sanchez :)
Astrud Gilberto - Beach Samba
Pondělí, 2. leden 06 - 455 otevření
O tomhle CD se chystám psát asi dva měsíce. Jen jsem si říkal, že si nejdřív něco o Astrud přečtu. Třeba proč se vlastně rozešla se Stanem Getzem a Joaem Gilbertem. Ale nic jsem nenašel. No tak raději nebudu moc chytračit :).
CD Beach Samba vydala v roce 1967. Oproti starším nahrávkám opouští intimní jazzovou atmosféru a pouští se do větších aranží. Ve svém zpěvu zůstává stejně dětsky naivní, tajemná a mírně mimo tón. Písně jsou spíš zadumané. Zvukově jako by se trochu posunula k muzikálu (My Foolish Heart), což je asidané tím, že tady hraje s orchestrem. Zajímavé je že se nikde neobjevuje saxofon a kytara je velmi v pozadí. Zajímavě zní v bossanově hammondy, které má třeba v písni Call Me. Na CD si taky zaspíval její tehdy devítiletý syn (You Didn't Have to Be So Nice).
Je to už trochu jiná hudba, než se kterou začínala. Jiná a přece stejná protože Astrud sama o sobě zpívá stejně, jen to vše okolo je jiné.
Horace Silver - Song For My Father
Pondělí, 5. prosinec 05 - 1070 otevření
Horace Silver (1928) je americký jazzový skladatel a klavírista. Jeho otec, kterému tuhle desku věnoval a který je patrně tím mužem na obalu, hrával Cape Verdskou lidovou hudbu. Právě tato hudba inspirovala Horace Silvera k natočení této desky a k napsání jedné z jeho nejznámějších skladeb - Song For My Father. Hudba z Cape Verde prolíná několik vlivů,tyto ostrovy se nachází na cestě z Portugalska do Brazílie. Takže jsou ovlivňovány evropou, jižní amerikou i afrikou ke které patří. Mimochodem z nich pochází skvělá zpěvačka Cesarea Evora.
Co se mi téhle nahrávce líbí je hravost a vitalita citelná zvláště v titulní sklabě. Ostatní jsou na první poslech jakoby v jejím stínu. Teprve po dalším poslechu se začnou vymezovat.Mezi mé další favority patří třeba Que Pasa.
O hledání
Čtvrtek, 24. listopad 05 - 491 otevření
Co dělá hudbu krásnou a zajímavou je hledání. Hledání kořenů a tvarů, objevování podstaty. Včera jsem byl na koncertě Jirky Plocka a trochu mi pomohl si to pojmenovat. Za dobu, co ho znám, se čím dál víc posouvá k folklóru a dělá to čím dál pokorněji. Od odvážných fúzí, kde se prolínaly různé styly k čím dál jednodušší a vlastně původnější formě. Chce to kus odvahy opustit svojí doménu a místo mandolíny oprášit housle. A přitom je jasné, že lepších houslistů jsou spousty. Jenže v tom to není. Je v tom osobní výpověď, je v tom vztah k tomu co hraje. A to mě inspiruje.
Taky mě nachl bezový klarinet, to je úžasný zvuk. Hned jsem si ho byl v krámku okouknout, za kolik taková věcička je.
Unavený válečník
Sobota, 19. listopad 05 - 191 otevření
Někdy tak v roce 1988 mluvil Jan Burian o tom, jak se ho lidi ptají co budou folkáči hrát až padne režim. No ta možnost mi tehdy připadala dost podobná, jako když nám v dějinách architektury učitel říkal: 'až pojedete na svatební cestu do Paříže, tak se nezapomeňte stavit v ...'. Vlastně si ani moc nepamatuju co tehdy říkal, ale jsem moc rád, že stále má co říct.
Poslední dobou je toho nějak moc a já nic nestíhám. Pokaždé se mi zdá, že až tohle dodělám, tak bude klid, ale on není. A do tohohle zmatku mi vplul Jan Burian s CD 'Unavený válečník'. Na tomto CD zpracoval texty dánského básníka Benny Andersena s takovou suverenitou, že se mi ani nechce věřit, že to nenapsal Burian sám (že by třeba Andersen byl jen takový Cimrman, kterého si vymyslel). Podání textů zní jako příběhy, které si sám prožil. Do mé unavené doby pasuje text titulní písně:...
válečník bručí venku na dvorku
nepůjdeš už domů ptá se žena
ne říká on přines mi kafe sem
a přitom rozebírá kanón
...
já jsem teď unavený
válečník unaveně
už to nesložím
ať si pro mě třeba přijdou a zavřou mě
a zastřelí jako dezertéra
jsem z toho všeho k smrti unavený
tady máš kafe řekne jen jeho žena
...
koncert Plocek & Šuranská
Pátek, 18. listopad 05 - 307 otevření
23.11. hraje v Ernově sále na Staré radnici v 19 hodin (Brno)Plocek&Šuranská (Hudecká úderka).Koncert je spojen s křtem CD Písňobraní (Indies Records).Milými hosty budou:Jaromír Nečas, Jura Petrů a Stano Palúch.
Norah Jones
Pondělí, 7. listopad 05 - 8216 otevření
Asi půl rokem se na mě jeden čtenář zlobil kvůli mým předsudkůmvůči popularitě Diany Krall. No s Norah Jones jsem to prožíval podobně,jenže když jsem se zaposlouchal do její hudby, tak mě topřešlo rychleji. Tyhle dvě zpěvačky jsou často srovnávané,obě jsou klavíristky, obě mladé, obě se pohybují někde kolemjazzu a popu, nahrávají na jazzových labelech a prodávajímilióny CD.
Norah hraje hudbu, kterou každý řadí trochu jinak, podletoho co kdo zrovna chce slyšet. Tak dostává nálepky jazz,bluez, country, folk, rock nebo pop. Prostě procházískrze žánry a nikde není úplně doma. Jazzofilové kritizujíjak může bluenote vydávat takový pop. A posluchači popupak třeba říkají country nemusím. Její projev je mírněležérní a zároveň provokující. Tenhle mix stylů mi vyhovujeasi i protože podobný rozsah hudby poslouchám a protoževětšinou používá akustické nástroje.
Z písní, které jsem od ní slyšel se mi hodně líbíbluezově lazené písně 'Crazy' a 'Turn Me On'.
Eva Cassidy
Neděle, 30. říjen 05 - 2135 otevření
Původně jsem chtěl jen napsat kratičkou zmínku o tom, co mi zase zabloudilo do sluchátek, ale čím více jsem o ní četl, tím více jsem nabýval dojmu, že zaslouží více než jednu větu. Eva Cassidy (1963) byla americká písničkářka, která stihla vydat pouhé dvě CD do své smrti, všechny ostatní vyšly později. Pohybuje se mezi folkem, country a jazzem. Mezi její nejznámější písně patří 'Songbird' .
Kamil Běhouněk - Má láska je jazz
Pondělí, 24. říjen 05 - 886 otevření
Když jsem probíral desky po dědovi, tak jedna z těch co jsem si dovezl, bylo LP Dívka k rytmu zrozená s Inkou Zemánkovou. A tam jsem poprvé narazil na jméno Kamil Běhounek. Bylo napsané hned pod prvními čtyřmi písněmi. Swingový akordeonista. To jsem si docela přál slyšet. Moc jsem ale nečekal, že by to bylo možné.
Sice o té doby nějaký ten rok utekl, nicméně CD je tady. Mimo jiné je na něm i píseň Sám s děvčetem v dešti pouze s akordeonem a poslední slokou, kterou ostatní už vypustili.Moc pěkné poslouchání.
Taky jsem začal pátrat po knize kterou Kamil Běhounek vydal, bohužel až v Torontě. Jeden kousek mají ve Znojmě, tak uvidím jestli se k němu dostanu.
