Vlasta Průchová

Za posledních sedmdesát let jsme byli připraveni o spoustu krásné muziky. Ať už to byli němci, kterým vadil ‚americký‘ jazz, pováleční hrdinové, komunisti, kterým zase vadil jazz nebo normalizace. A touhle dobou proplouvá jedna z našich nejlepších jazzových zpěvaček, Vlasta Průchová. Její slibná kariéra začíná po válce s kapelou Rytmus47 v klubu Pygmalion. Průchová má velmi dobré cítění rytmu a se svým mohutným, jemně ‚nakřáplým‘ hlasem kouzlí široké barevné spektrum. Svým projevem zaujala i Ellu Fitgerald nebo Luise Amstronga.

Z dějin byla ‚vaporizována‘ po roce 1968 kdy se její syn Jan Hammer nevrátil z USA. První samostatná deska ji vychází až po revoluci – výběr Docela všední obyčejný den (1997) a vynikající záznam z koncertu Tonight (1992).

Její další nahrávky se mi bohužel nepodařilo sehnat, něco bude
v rozhlasových a televizních archivech, kam my smrtelníci nemůžeme a něco na starých singlech.