Středa, 20. duben 05 - 7756 otevření
Konečně po letech vychází více než padesát letstaré nahrávky orchestru Emila Ludvíka.Emil Ludvík ve čtyřicátých letechpatřil se svým orchestrem k tomu nejprogresivnějšímu,co se v českém jazzu odehrávalo. Jako první začínajípoužívat improvizaci, což jim přineslo vlnu kritiky.Časopis kinorevue o něm v roce 1940 napsal:
...jazzový koncert Emila Ludvíka byl dokonalým šílenstvímrytmu, neuznávajícím ničeho jiného, rytmu v němž seutápí vše ostatní. ...Může se proto stát, že to bude právě ten revolucionářskýLudvík, který u nás bude zatěžovat jazz překonanoutradicí a zdržovat jeho vývoj. ...
Nakonec byl tento orchestr velkým přínosem, vždyťz jeho členů později vzešel Rytmus42 (Hammer, Vrba, Hořčík).
Kousek víc o Emilovi Ludvíkovi lze nalézt vČeském hudebním slovníku osob. Po válce pracovalv kanceláři Edvarda Beneše, což se mu stalo osudným.Později se věnoval spíše filmové hudbě. Je jednímz prvních signatářů Charty77 a nositelem řáduT. G. Masaryka.
A ještě jednu zajímavost na závěr, na tomto CD jehned trojice písní, kterou má i Karel Plíhal naCD nebe počká, a to 'Some of these days', 'Sweet Sue'a 'Carry me back'. Je to velmi zajímavé slyšet vdobových nahrávkách, kdy to Kainar textoval.Mimochodem nevíte někdo kdo je na té fotce naobalu CD nebe počká?.
P.S.: Názor pana Dorůžky na CD je na serveru muzikus.
