Kapelníkův notýsek 2

Je to banda, je to banda, je to banda. Ráno přijedu k Adamovi, abych mu odvezl kytaru a jeho žena se na mě usmívá, „on ti to neřekl? Dneska máme návštevu a nemůže přijít.“. Hmm, tak si říkám v kolik pak se asi ozve. Šest hodin večer, zkouška začíná a nikde nikdo. Po dvaceti minutách zkouším zavolat Pavlovi. „jó už jdu, za chvíli jsem tam“, to byl ještě doma.

Je to banda, je to banda, je to banda. :)