PaCoRa v Brně

1. a 2. března bude v Besedním domě v Brně mimořádně zajímavý koncert!

PACORA Trio (Palúch-Comendant-Ragan) s Filharmonií Brno!

Informace a předprodej ve filharmonickém předprodeji (pod Besedním domem u parkoviště pod hotelem Internacional).Mají otevřeno odpoledne od 13:30.

Dooušek zítra v Goodbaru

Zítra v osm večer hrajeme v Brně v Goodbaru. Goodbar najdete třeba podle téhle mapky. Večer pořádá Jana Peřtová se svými žáky a my budeme hrát druhou polovinu jako hosté. Poprvé vystoupíme se Zdenkem Omastou, naší skvělou posilou na housle. No a taky máme jeden nový kousek "Era uma vez".

P.S.: Speciálně pro Petra Andrýska: zítra je vlastně už dnes :) - v úterý 20. února.

Chet Baker

Když jsem objevil saxofonistu Stan Getze byl jsem unešený jeho způsobem hry. Takový zamlžený tón, který spíš naznačuje, než aby jasně zněl. Nechává prostor pro fantazii. Pak jsem narazil na klavíristu Billa Evanse a ten to podobně kouzlí s klavírem. Žádná exhibice, žádné nekonečné množství tónů vměstnané do co nejkratšího času. A dnes k nim přidám dalšího, trumpetistu Chect Bakera.

Ještě musím říct, že k trumpetě mám tak trochu macešský vztah. Hrál jsem na ní jako dítě a moc mi to nešlo. Je to pro mě takový uječený nástroj. Jenže když slyším jak hraje Chet Baker, tak měknu.

Chet Baker je pro mě hodně rozporuplná osobnost. Naprosto báječný trumpetista jehož život se točil mezi hraním, heroinem a vězením. Když ho poslouchám, nedokážu si to vše spojit dohromady. Jeho způsob hry i zpěvu je neskutečně romantický ale coby člověk působí jako troska. Za svůj život nahrál poměrně velké množství desek o kterých se tvrdí, že mají velmi kolísavou kvalitu. To nedokážu zatím posoudit. Hrál v několika sestavách, např. se Stanem Getzem (s kterým se prý neměli rádi), v prvním bezpiánovém kvartetu s báječným baryton saxofonistou Gerry Mulliganem, s Charlie Parkerem a spoustou dalších. Těžkým obdobím byl rok 1966, kdy přišel o zuby.

Chet Baker tragicky zemřel 1988 v Amsterdamu. Spadnul z okna.

O jedné cestě z Prahy

V pondělí večer jsem se vracel z Prahy žluťákem a zrovna dávali 'Zítra vstanu a opařím se čajem'. Já to viděl kdysi jako dítě. Tak to se zájmem sleduju a ten film má docela dobrou muziku, takový uvolněný sedmdesátý léta. No a v titulcích jsem si pak přečetl: Karel Svoboda. Asi budu ještě dlouho objevovat co vše pěkného po sobě zanechal.

A zázraky se dějí!!!

S údivem i vztekem jsme včera hleděli na zprávu o tom jak ukradli violoncello panu Škrdlíkovi. Jednak kradení hudebních nástrojů mi příjde nechutné, ale hlavně pan Škrdlík je velice vzácný člověk. Jediné co mě v tu chvíli napadalo, že je to něco, čím on má projít a co asi jen tak nepochopíme. A tak se nyní radujeme s ním, že nástoj je zase na světě. Doufám, že bez újmy. Já sám nemám jiné vysvětlení, než že Bůh promuvil do jedné duše.

P.S. Pro ty, kdo neslyšeli jak to dopadlo:Nástroj zloděj zanechal ve stodole, vše nahlásil a zmizel.

Lhasa de Sela

Zpěvačka mexicko-židovských kořenů; stejně jako propomísení obou ingrediencí její krve, je namíchaný koktejl její hudby. Včetně temperamentu, melancholie, hudebních postupů z latiny i klezmeru. Velice zajímavý hlas, emocionální (jak jinak), možná trochu připomíná Lilu Downs. V současnosti žije v Paříži - mimochodem mi připadne, že se tam přestěhovali a působí snad všichni co dělají dobrou muziku (nebo malují). Ach ti báječní umělci!

PS: Kdyže to do Paříže odchází slavná kapela Dooušek?

Di Grine Kuzine

Di Grine Kuzine je německá kapela řazená do klezmeru, i když v jejich hudbě jsou znatelné prvky latinsko americké hudby a balkánu. Hrají ve složení akordeon, trubka, klarinet, tuba a bicí. Slyšel jsem jejich první CD, Klezmers Paradise (1999), a opravdu si ho užívám. Některé písně jsou zpívané v jidiš (tedy alespoň si to myslím) a některé bulharsky (tady si taky nejsem jistý) no a část je instrumentalní, tim už si jistý jsem. Muzika má ohromný náboj, potkává se v ní smutek s veselím i živelnost s ukázněností. Paráda.

P.S. Úplně jsem zapoměl, název kapely v překladu znamená bláznivá sestřenice (doslova zelená)

Norah Jones má nové CD

Norah Jones natočila nové CD "Not Too Late", které bude v prodeji koncem ledna. Uvidíme čím překvapí.

Kapelníkův notýsek 12

Poslední rok jsme toho moc neudělali, ale byl to dobrý rok. Zkoušeli jsme s Honzou Španihlem a užili si spolu legrace i když to nešlo. Rozdělali jsme dvě naše nové písně a ani jednu nedodělali. Začali jsme pár standardů a neumíme ani jeden. Jo a měli jsme jen jeden koncert a nenahráli jsme CD. Ale baví nás to pořád :)

Madeleine Peyroux

Aby Vlasta neříkal, že nepíšu, tak dnes bude něco o Madeleine Peyroux. Zmínil jsem se o ní už před vánocemi a tím to vše začalo. Dva dny před štedrým večerem, když už nebylo zbytí, jsem vyrazil nakupovat dárečky. Moje holky si moc přály CD se Soňou Pavelkovou nebo alespoň její plakát nebo alespoň ... A tak unášen davem jsem vplul do prodejny CD a jako úplný exot se začal doptávat na superstar. Všichni okolo nakupovali o stošest a já hledal alespoň ten plakát. Se Soňou :). Neměli.

No když už jsem tam byl, tak koukám co mají v jazzu a hle - Madeleine Peyroux. Tak jsem tam uprostřed davu poslochal tohle pohodové CD. Nakonec jsme na sebe koukali s paní prodavačkou a já nevěděl, jestli ho vzít pro svojí ženu k vánocům, jestli se ji bude líbit tak jako mě a nebo ne. No vzal jsem ho. A vůbec jsem tehdy netušil, že Marie už ji slyšela a její jméno si napsala na papírek, že je zajimavá.

Téměř všichni srovnávají Madeleine Peyroux s Billie Holiday a ono je težké o ni napsat cokoliv jiného. Má písně, kde to je tak blízko a přitom to není jen imitace. Je naprosto osobitý projev.Její muzika, podobně jako Norah Jones nebo Eva Cassidy pluje někde mezi jazzem, folkem a popem. Hudebně se drží úspornosti, což dává vyniknout jejímu úžasnému zpěváckému talentu. Určitě doporučuji k poslechu.

Přišlo mi do sluchátek 6

Madeleine Peyroux je současná americká jazzová zpěvačka, která mě zaujala hned první písni, co jsem od ní slyšel. Nevím proč, ale tipoval jsem na francouzsku. Že by to jméno? Nebo ta jemná příchuť šansónu?

Dooušek na last.fm

Před chvílí jsem založil uživatelskou skupinu Dooušek na internetovém rádiu last.fm. Skupina je otevřená pro všecnhy naše blízké duše. Takže neváhejte a připojte se k nám. (i ty Pavlíku :))

http://www.last.fm/group/Dooušek

PaCoRa

Toto slovenské trio jsem zaslechl náhodou v rádiu a během vteřiny jsem byl skoro v hudebním nebi. Jazzové hody souzvuku tří báječných instrumentů v rukou báječných instrumentalistů - housle (Stano Palúch), kontrabas (Róbert Ragan) a cimbál (moldavec Marcel Comendant). Cimbál v jazzu zní neobvykle a fantasticky, co vám budu povídat. Chce to slyšet!Debutová deska má název PaCoRa Trio a vyšlo u slovenského vydavatelství Hevhetia. Běžím CD shánět...

www.pacoratrio.sk

David Grisman - Acousticity

K tomuhle CD jsem se vrátil po delší době. Už ani nevím jak jsem k němu přišel, ale byla to jedna z těch ohoblovaných kazet. A s tím několikaletým odstupem musím říct, že je opravdu dobrý.

David Grisman je americký mandolinista, který měl významný vliv na vývoj celého žánru. Jeho hudba vychází jak z bluegrassu, tak i ze swingu a z různých etnických vlivů. Toto celé dohromady tvoří něco těžce napodobitelného.

Na CD Acousticity (1985) si zahrál s houslistou Jim Buchananem, kytaristou Jonem Shollem a basistou Robem Wassermanem. Grisman zde bourá tradiční bluegrassové schéma, pokud se vůbec ještě o blugrassu dá mluvit. Rytmickou složku tvoří především bicí ve stylu 80-tých let. Kytara už zde hraje spíš jen vyhrávky, harmonii tvoří pomocí smyčců nebo žesťů. V melodii zmizely bluegrassové šestnáctinky. Kytarista Jon Sholle k tomu přidává možná spíše rockovější kytaru, která se nesnaží excelovat počtem zahraných tónů. Velmi zajimavá je i skladba Brazilian Breeze, kde Grisman hraje na mandolu.

Cafe Drechsler

Pokoušel jsem se tyto vídeňáky nějak stylově zařadit (v tomto oboru absolutně plavu) a zjistil jsem, že je každý řadí jak chce (asi se v této oblasti plave obecněji). Tedy toto jsou ony škatule, cituji: "Trojici Café Drechsler je možné bez problémů zařadit do vídeňské kouřem zahalené downtempo/acid jazzové scény" (ani jedno si nedokážu představit co to znamená, rozumím jenom tomu ...kouřem zahalené...) nebo "soubor pohybující se na pomezí klasického jazzu a moderní hudby: nu-jazz, acid jazz, lonuge music ..." No, každopádně je to velice svěží hudba ze které je cítit jak jazzová tak i rocková míza a také veliká chuť do muzicírování (kapela velice ráda improvizuje, o hráčské dovednosti nemluvě). Saxofon (Ulrich Drechsler), elektrický kontrabas (Oliver Steger) a bicí (Alex Deutsch Aka AleXdrum) + hosté. Prý jsou daleko lepší živě, já je znám pouze z nahrávky Radio Snacks, která je vítečná. Pokud máte chuť ponořit se do pestrých nálad a přitom do sebe napumpovat hodně energie, vřele doporučuji, určitě vám tato deska zpestří život.

http://www.cafedrechsler.com